Jsou lidé, kteří pro nás znamenají celý svět...
O to těžší je ztratit je a uchovávat jen ve vzpomínkách

Říjen 2008

Goran Visnjic

31. října 2008 v 13:30 Herci
Goran Visnjic chtěl být už od dětství hercem. Začínal v místním divadle, následovala Akademie dramatických umění v Záhřebu. Chorvatské publikum si získal díky roli Hamleta v Shakespearovské hře na Dubrovnickém letním festivalu, za kterou získal i tři národní ceny Nejlepší herec. Bylo mu 21. Ve světě se proslavil jako doktor Luka Kovač v seriálu Pohotovost.

S manželkou Ivanou, kterou si vzal v roce 1999, žije v Los Angeles a vloni společně adoptovali chlapce jménem Tin. Má rád potápění, plavání a šerm. Koncem loňského roku přiznal otcovství (dobrovolně bez testů DNA) půlroční dcery Lany, kterou má s Chorvatkou Mirelou Rupic.

Goran Visnjic

Něco o mužích

31. října 2008 v 11:28 Pro pobavení
Muži jsou jako


... bumerang-- jen co je člověk pošle pryč, vrátí se obratem zpátky.
... autobus-- jen tě jeden mine, je tu do pěti minut další.
... čokoláda-- jsou sladcí a můžou se stát posedlostí.
... mléko-- jen je člověk nechá stát, zkysnou.
... mraky-- když se rozeženou, hned je krásně.
... sníh-- jen na ně sáhneme, už tajou.

Gustav Nezval

30. října 2008 v 21:55 Herci a herečky z 20-40let
Gustav Nezval, vlastním jménem Augustin Nezval, se narodil 18. listopadu 1907 v Řečkovicích u Brna. Narodil se zámečníkovi Františkovi Nezvalovi a jeho ženě Aloisii. Maminka z něho chtěla mít kněze ale mladý Gustav vystudoval průmyslovku a nějakou chvíli se živil jako stavební kreslič. Ochotničil na Žižkově, poté se stal elévem Národního divadla (1926 - 1928), hrál u venkovských společností Možného, Houry, Macháčka a dalších (1928 - 1930), Intimním divadle v Praze (1930 - 1931), Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích (1931 - 1932), pražském Švandově divadle (1932 - 1934), Divadle Vlasty Buriana (1934 - 1935), ostravském Národním divadle (1935 - 1938), Národním divadle v Brně (1938 - 1941) a v pražském Divadle Na Vinohradech (1941 - 1977), ze kterého odešel až na odpočinek. Do roku 1983 na Vinohradech hrál pohostinsky (naposledy zde účinkoval v listopadu 1997). Díky svému impozantnímu zjevu, krásné tváři, statnému, sportem vytrénovanému tělu, uhrančivýma očima, kavalírsko - lyrickému vystupování a milému hlasu, hrál zprvu milovnické postavy, z nichž se postupem času skvěle přehrál na různé charakterní a skvěle zvládnuté postavy. V červenci 1937 se oženil s tanečnicí Trudi Nortenovou (vl. jménem Gertrudou Nettlovou; 1913 - 1994), se kterou měl syny Petra (*1942) a Jiřího (*1944). Gustav celý život rád četl, vařil a staral se o zahradu na Trojském ostrově. Ve filmu debutoval titulní rolí učitele Karla Stržického ve Šléglově a Slavíčkově sentimentální komedii JARČIN PROFESOR (1937). Pro filmové režiséry konce třicátých a začátku čtyřicátých let byl skvělým představitelem milovníků v různých sentimentálních komedií: ARMÁDNÍ DVOJČATA (nadporučík Zdeněk Novák), IDEÁL SEPTIMY (dvojrole Ivana Kareše a Michala Martana), DĚTI NA ZAKÁZKU (MUDr. Karel Faltys), ŽENY U BENZINU (sedlák Karel), OSMNÁCTILETÁ (Antonín), DVOJÍ ŽIVOT (povaleč) a další. Hrál však i hodnotnější role (kde mu byly partnerkami hvězdy Lída Baarová, Adina Mandlová, Nataša Gollová, Zita Kabátová, Jiřina Štěpničková a Marie Glázrová): kapitán Leon z Costy v MASKOVANÉ MILENCE (1940) Otakara Vávry, černý myslivec v adaptaci románu Boženy Němcové BABIČKA (1940), houslista Toník v MUZIKANTSKÉ LIDUŠCE (1940) Martina Friče, nadporučík Varga v Čápově NOČNÍM MOTÝLOVI (1941), záletný lesní Jan Perner ve Slavínského komedii MUŽI NESTÁRNOU (1942), princ Maxmilián ze Sylvánie v TANEČNICI (1943) Františka Čápa, městský písař Prokop Trubka ve Fričových POČESTNÝCH PANÍ PARDUBICKÝCH (1944) nebo chasník Tomáš Hanulík v dalším Čápově dramatu DĚVČICA Z BESKYD (1944). Životní roli pro něho připravil jeho častý režisér František Čáp v postavě spravedlivého sedláka Jana Cimbury v dramatu podle románu J. Š. Baara JAN CIMBURA (1941). Za svůj výkon v tomto filmu byl Nezval obdařen Národní cenou (1942). Po válce se jeho role milovníků ve znárodněné kinematografii neuplatnili, a přes tři hlavní role ve snímcích MUŽI BEZ KŘÍDEL (Petr Lom), NIKOLA ŠUHAJ (hrdinský Nikola Šuhaj) a NEVĚRA (slabošský ředitel Lang) se uplatil pouze v malých a epizodních roličkách v dobově poznamenaných snímcích VZBOUŘENÍ NA VSI (Valenta), VESELÝ SOUBOJ (major Zahrádka), PLAVECKÝ MARIÁŠ (Šebek), LEGENDA O LÁSCE (hvězdopravec), MSTITEL (zedník Kryštof), KDE ALIBI NESTAČÍ (náčelník VB), HVĚZDA (bývalá filmová hvězda Roman), DNY ZRADY (Krofta), SOKOLOVO (major Dr. Vrbenský), AKCE V ISTANBULU (Kment), ŠÍLENÝ KANKÁN (ministr) či ŠAŠEK A KRÁLOVNA (dvořan). Jeho poslední rolí byl, v devadesáti letech vytvořený starý sedlák Štverák v úspěšném dramatu Vladimíra Michálka JE TŘEBA ZABÍT SEKALA (1998). Účinkoval taktéž v rozhlase, televizi (WATERLOO, CHVOJKA, ŽRALOCI, PRAMENY, SMRT KRÁLE VÁCLAVA IV. atd.) a seriálech (TŘI CHLAPI V CHALUPĚ, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, ALEXANDR DUMAS STARŠÍ, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, NA LAVICI OBŽALOVANÝCH JUSTICE, PŘITAŽLIVOST ZEMĚ atp.). Po roce 1989 se účastnil různých vzpomínkových pořadů a akcí. Gustav Nezval zemřel 17. záři 1998 v Praze dva měsíce před svým jednadevadesátým jubileem. V roce 2005 vydala Pavlína Vajčnerová o Nezvalovi profilovou knížku "Gustav Nezval: …oči spíše sympatické".
Gustav Nezval



Vetřelci č.2

30. října 2008 v 16:08 Sci-fi filmy a seriály
Vetřelci pokračují tam, kde první díl skončil. Ripley je nalezena v záchranném modulu 57 let poté, co opustila Nostromo. Částečně proti své vůli se vydává zpět na planetu, kde byl nalezen první vetřelec, spolu s po zuby ozbrojenou jednotkou.

Od doby, kdy Ripley se jako jediná zachránila po řádění vetřelce na palubě Nostromo, uplynulo 57 let. Záchranný modul je náhodně objeven hlídkou, zpočátku se však zdá, že noční můra pokračuje. Komise společnosti obviní Ripley z bezdůvodného ničení lodi a degraduje jí na mechanika, navíc ji stále pronásledují hrozivé sny, jak se z její hrudi klube zárodek vetřelce.

Její verzi o zničení nevěří komise hlavně proto, že na planetě kde původní posádka Nostroma objevila vrak mimozemské lodi, už žijí několik let pozemšťané a zatím nic neobjevili. Když se však po čase základna odmlčí, zástupce společnosti, Burke, prosí Ripley, aby se spolu s vojenskou posádkou vydala na průzkum LV-426 pro případ, že by se nejednalo jen o domnělý "porouchaný" vysílač. Ripley zpočátku váhá, ale po příslibu Burkeho, že tam jedou vetřelce zničit, souhlasí. Elitní výsadkové komando na palubě lodi Sulaco vyráží směrem ke kolonii. Posádku tvoří:

Gorman
poručík
velitel mise
Apone
seržant
velitel čety
Hicks
desátník
3.ve velení
Dietrich
desátník
4.ve velení
Ferro
desátník
pilot

Crowe
vojín
Drake
vojín
smart gunner
Frost
vojín
munice
Hudson
vojín
radista
Spunkmayer
vojín
2.pilot

Vasquez
vojín
smart gunner
Wierzbowski
vojín



Bishop
android
vědec
Burke
zástupce
společnosti
Ripley
konzultant


Mezi posádkou panuje dobrá nálada, všichni považují nasazení za příjemný výlet. Výsadek probíhá bez problémů, úspěšně se podaří přistát u kolonie. Ale první průzkum naznačuje, že něco není v pořádku - kolonie je zcela opuštěná a prázdné poškozené chodby vykazují známky boje. Obavy Ripley se potvrdí v okamžiku, kdy jsou nalezeny povědomé díry od kyseliny a v laboratoři také vzorky vetřelcích zárodků. Ve ventilacích se ukrývá také jediná přeživší z celé velké kolonie - malá holčička Newt. Vojáci pomocí lokátorů objevují v podzemí signály zbylých kolonistů - ale jak se ukáže, všichni byli zavlečeni do podzemí jen kvůli tomu, aby se stali líhněmi pro vylíhnuté vetřelce. V podzemí se spustí první velká bitva, kde zahyne téměř polovina komanda. Jen díky rychlému zákroku Ripley se podaří zachránit druhou polovinu a odjet s transportérem do bezpečí.


Je rozhodnuto odletět z výsadkovým modulem zpět na orbit a odpálit atomovku na základnu, proti tomu ovšem protestuje Burke. Plány naruší havárie modulu, ve které mají opět prsty vetřelci. Zbytek posádky se opevní v laboratoři, na svojí ochranu postaví na chodbách automatické zbraně a přemýšlí o plánu úniku. Je rozhodnuto, aby se pomocí vysílačky v komplexu zavolal druhý modul přímo ze Sulaca, čímž je pověřen Bishop. Na přeživší tlačí čas, narušený termální okruh hrozí výbuchem komplexu do několika hodin, navíc vetřelci nacházejí skuliny v ochranném systému.


Zatímco Bishop přivolává radiem druhý modul, Ripley a Newt jsou vystaveni úmyslnému útoku vetřelcích zárodku, které na ně poštval Burke. Ukáže se, že měl zájem propašovat vetřelce skrz karanténu - takový byl opět záměr společnosti. K lynčování Burkeho nedojde, laboratoř je napadena vetřelci a útok přežijí jen Ripley, Hicks a Newt. Prchají ventilací k místu, kde má přistat přivolaný modul, ale Newt propadne do kanalizace a je odvlečena vetřelci. Ripley a Hicks se dostanou v bezpečí do modulu, ale Ripley nařídí Bishopovi, aby ještě neodlétal a vydává se do sídla vetřelců nalézt Newt. Nachází jí, ale vzápětí se obě dostávají přímo do samotného jádra sídla - ke královně. Ripley zničí několik nakladených vajec a obě prchají k modulu, na poslední chvíli se jim podaří nasednout a královně uniknout. Celý komplex vzápětí exploduje.

Newt, Ripley, Hicks a Bishop přistávají na Sulcu. Vše vypadá v pořádku, najednou však zaútočí královna, které se podařilo též dostat do modulu. Bishop je rozdrcen, Hicks díky zranění mimo hru, závěrečný souboj s královnou proto musí svést Ripley. Pomocí nakladače dostane královnu až nad vzduchovou komoru a po boji se jí podaří vypustit ven. Společně všichni se ukládají do hyperspánku a míří zpět na Zemi.






Nataša Gollová

30. října 2008 v 12:10 Herci a herečky z 20-40let
27.2. 1912-29.9. 1988
Nataša Gollová, vlastním jménem Nataša Hodáčová byla česká herečka. V Praze na Smíchově se dne 10.července 1909 provdala Adéla Gollová za JUDr.Františka Xavera Hodáče. V roce 1910 se narodil manželům Hodáčovým syn Ivan. Nataša Gollová se narodila 27.února 1912. Dostala jméno podle hlavní hrdinky Tolstého románu Vojna a mír. Příjmení Gollová převzala od svého dědečka Jaroslava Golla uznávaného českého historika který působil na pražské univerzitě. Nataša Gollová už jako dítě hrávala divadlo s ochotníky. Soukromě vystudovala moderní scénický tanec. Do prvního filmu Kantor Ideál ji vybral Martin Frič. Roky 1933 a 1934 prožila na divadelních prknech v Olomouci. Další dva roky hrála na Slovensku. Nemocná maminka a nabídka z Městského divadla na Královských Vinohradech přivedly Natašu zpět do Prahy. Od roku 1935 hrála i na scéně v Městském komorním divadle a Městském divadle na Poříčí. Za deset let vytvořila téměř padesát divadelních rolí, které zůstávají ve stínu rolí filmových. V Paříži roku 1932 se Nataša tehdy ještě Hodačová představila veřejnosti v baletu "Vpodvečer parného dne" v roli Ptáka snů, kde se seznámila se svojí největší láskou francouzským básníkem jménem Tristan Tzara. Bylo mu 36 let a naposledy se viděli v roce 1948 v Praze. . V prvním filmu "Kantor Ideál" můžeme mluvit spíše o komparsu, její role byla jedna ze septimánek dívčího reálného gymnázia. Její první velká role byla po boku Otomara Korbeláře ve filmu "Bezdětná" režiséra Miroslava Krňanského. Po roce se do biografů dostal film "Naše jedenáctka", kde mohla poprvé ukázat svůj komediální talent. Nataša milovala černobílé kombinace, kvalitu a nápaditost kostýmů ve filmu i v osobním životě, ale slušely jí i tepláky ve filmu "Příklady táhnou" režiséra Miroslava Cikána. Několik měsíců po příchodu Němců oprášil režisér Martin Frič francouzskou divadelní hru "O Kristiánovi". Do hlavních rolí obsadil Oldřicha Nového do role Kristiána a Natašu Gollovou jako jeho manželku Mařenku Novákovou. S Oldřichem Novým hrají i v dalších filmech. V roce 1939 ve filmu "Eva tropí hlouposti" a v roce1941 ve filmu "Hotel Modrá hvězda". Rokem 1940 začíná mimořádně těžké období, které potrvá do jara 1943. V nespravedlivých režimech bývají postihováni za rodiče jejich děti. Natašin otec doktor František Xaver Hodáč patřil k nejvýznamnějším politikům Československé národní demokracie a po roce 1934 k Národnímu sjednocení. Skupina se snažila o obranu republiky proti nacistům. Dalším prohřeškem byla její údajná spolupráce s německými filmaři, kteří si Natašu přejmenovali na Adu Goll. Jediný německý film ve kterém herečka hrála se jmenoval "Vrať se ke mně zpět". Je to komedie o bezdůvodné žárlivosti, která se odehrává v exteriérech jezerní krajiny v Alpách. I když její život nevykazoval žádné skandály, její další láskou se stal Willy Sohnel. To že byla jeho milenkou přispělo k obvinění, že se stýkala s Němci. Československý občan německé národnosti původem z Ostravska se v roce 1938 stal příslušníkem říše a dostal na starost baradovské filmové ateliéry. Po válce dostal Sohnel čestné občanství za to, že pomohl za války na Barandově točit české filmy, které mu bylo po únoru 1948 odebráno. V září téhož roku odešel ilegálně z Československa. Před koncem války Nataša Gollová pracovala jako dobrovolná ošetřovatelka v terezinském ghettu. Nakazila se skvrnitým tyfem a půl roku bojovala o život. Po válce soubor Vinohradského divadla odmítl s některými kolegy spolupracovat. Mezi nimi byla i Nataša Gollová a také režisér Karel Konstantin, který získal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. V roce 1947 přijala Nataša nabídku na angažmá v Českých Budějovicích i nabídku k sňatku. Jan Werich a Martin Frič jí v roce 1951 nabídli roli Kateřiny- ženy Sirael ve filmech "Císařův pekař a Pekařův císař". Po úspěšném uvedení prvního filmu se manželé Konstantinovi vrátili do Prahy Vrátila se ale stárnoucí žena s prvními projevy onemocnění kyčlí. Roky 1952 a 1953 hrála Nataša v Divadle Na Fidlovačce a od roku 1955 byla členkou Werichova Divadla satiry, později Divadlo ABC. V roce 1962 zemřel Karel Konstantin na náhlou srdeční příhodu. I přes velké zdravotní problémy si ještě zahrála několik filmových rolí. V roce 1974 ve filmu Zdenka Podskalského v komedii "Drahé tety a já", ztvárnila tetu Fany. Nemoc kyčlí ji omezovala i když podstoupila několik složitých operací. Její poslední byla role ve filmu režiséra Jaroslava Balíka z roku 1981 "Konečná stanice", který se odehrává v domově důchodců. Zdravotní stav herečky se zhoršoval, potýkala se s nedostatkem peněz i opravdových přátel. Zbytek života prožila v domově důchodců pod stálou lékařskou péčí. Zemřela ve spánku 29.října 1988. Je pohřbena na Vyšehradském hřbitově ve společnosti svých nejbližších.
Nataša Gollová


Nataša Gollová



Nataša Gollová


Nataša Gollová

Sandra Bullock

29. října 2008 v 19:50 Herečky
Sandra Bullock je starší dcerou učitele zpěvu Jahna a operní zpěvačky původem z Německa Helgy. Vyrůstala střídavě v Německu a USA se svými rodiči a svou o tři roky mladší sestrou Gesine. Již od dětství se předváděla v dětském sboru, jehož produkci měla na starosti její matka. Když byla ještě teenager, její rodina se přestěhovala zpátky do Washingtonu. Začala studovat střední školu Washington-Lee v Arlingtonu ve Virginii. Po absolvování v roce 1982, začala studovat herectví na East Carolina University v Severní Karolíně. Po úspěšném absolvování se přestěhovala do New Yorku, kde začala svou hereckou kariéru. Zde si zahrála v mnoha divadelních představeních. Její nejúspěšnější role byla pro nekomerční produkci "No Time Flat", za zpodobení jižní krásky získala pochvalnou kritiku. Po tomto úspěchu dostala malou roli v televizi ve filmu "Bionic Showdown: The Six Million Dollar Man and the Bionic Woman" (1989) a poté co se přesunula do Los Angeles, získala roli v nepříliš úspěšné televizní verzi "Working Girl".

Terence Hill

28. října 2008 v 16:04 Herci
Jeho otec byl chemikem z Umbrie a matka pocházela z Drážďan, kam se rodina 1943 přestěhovala a pobyla zde až do konce války. Od svých jedenácti let pak vyrůstal v Římě, kde se snažil utužit svou tělesnou kondici různými sporty, zejména plaváním. Už jako třináctiletý začal sbírat první zkušenosti před film. kamerou, výrazněji se však uplatnil až poč. 60. let, kdy se mj. objevil jako hrabě Cavriaghi, přítel jednoho z hlavních hrdinů (Alain Delon) v historické fresce podle románu Giuseppa Tomasiho di Lampedusa Gepard (r. L. Visconti).

O kariéru charakterního herce se ale příliš nepokoušel, neboť se pro svůj mužný zjev, blonďaté vlasy a modré oči stal oblíbeným představitelem milovníků s horkou hlavou a neohrožených pistolníků v německých indiánkách podle literárních předloh Karla Maye (Vinnetou II - Rudý gentleman, Mezi supy, Petrolejový princ a Old Surehand). 1967 si zvolil umělecký pseudonym Terence Hill (jméno převzal od své manželky-profesorky Lori Hillové), když byl obsazen do jedné z hlavních rolí ve spaghetti-westernu Bůh odpouští... já ne! (r. G. Colizzi).

Druhého hrdinu, vousatého hromotluka s ušlechtilým srdcem, ztělesnil v tomto snímku Carlo Pedersoli alias Bud Spencer, s nímž pak během následujících desetiletí vytvořil T. H. populární komickou dvojici protikladných chlapíků v laciných, avšak komerčně úspěšných dobrodružných komediích (mj. Trumfové eso, Pravá a levá ruka ďábla, Malý unavený Joe, Jestli se rozzlobíme, budeme zlí!, Dva výtečníci a Sudá a lichá). Vedle robustního vousáče Spencera, který se nenechal jen tak něčím vyvést z míry a s klidem odolával ranám svých protivníků, než převzal iniciativu do svých silných rukou, působil T. H. jako protikladný živel.

S neustále šibalským úsměvem ve tváři a nenuceným chováním se zaplétal do nejrůznějších nesnází a rvaček, v nichž pak po boku svalnatého druha demonstroval svoji vychytralost a mrštnost. 1984 debutoval jako režisér komedií o výstředním faráři Don Camillo, v níž rovněž vytvořil titulní part. Dalším jeho režijním pokusem byla komediální kovbojka inspirovaná comicsovým seriálem Lucky Luke, kde si opět ponechal pro sebe hlavní roli střelhbitého šerifa, jemuž se podaří vyčistit město od zločinu a násilí. Z manželství s Lori Hillovou má syny Jesse (nar. 1969) a Rosse.
Terence Hill


Vetřelec versus Predátor 1.

28. října 2008 v 9:38 Sci-fi filmy a seriály
Před tisíce lety, našli lovci z vesmíru (= predátoři) modrou planetu (= Zemi), naučili lidi stavět a byli uctíváni jako bohové. Přivezli sem vetřelce, aby je mohli lovit. Lovci se každých sto let vraceli a očekávali od lidí oběti. Z lidí se tedy stávali hostitelé pro vetřelce, se kterými lovci bojovali, aby dokázali, že jsou hodni nést tzv. znamení. Pokud ale lovec prohrál, ujistil se, že nic nepřežije. A tím byla za jednu noc celá civilizace vyhlazena. Následuje střih do přítomnosti, kdy tým nejlepších archeologů, objevil na Antarktidě, pod tunami ledovců, pyramidu, která se velmi podobala pyramidě Egyptské.Tato je ale ještě o pár tisíc let starší. Výprava archeologů za opravdovou senzací se ale postupně zvrhne v opravdové peklo. Začne to podezřelými dírami v hrudnících pohřbených faraónů..Archeologové postupně odhalí pravdu - byli sem přilákáni, aby opět sloužili jako hostitelé pro vetřelce, a aby nelítostný boj mezi predátory a vetřelci mohl pokračovat.
Ve filmu neuvidíme žádné hvězdné herecké obsazení, ani Ellen Ripleyovou (Sigourney Weaver), slavnou vymítačku vetřelců z předchozích dílů. Režírování se ujal Paul Anderson, který je také autorem scénáře. Jeho Horizont události nebo nedávný Resident Evil patří mezi filmy se slušnými ohlasy, takže je možné, že v případě Alien vs. Predátor se máme na co těšit! I v případě úspěchu se však musí fandové Predátora a Vetřelce připravit na tvrdou srážku s realitou.


Hvězdná brána SG1

27. října 2008 v 19:30 Sci-fi filmy a seriály
Seriál Hvězdná brána (Stargate SG-1) již vstoupil do dějin. Patří k nejpopulárnějším televizním sériím, kterou sledují miliony fanoušků na celém světě a která má i nemalý počet fan klubů. Byl natočen podle filmu Stargate z roku 1994, který nás seznámil s Hvězdnou bránou, objevenou v roce 1928 profesorem Langfordem v Egyptě. Jednotlivé příběhy poté ukazují, že neexistuje jenom jedna hvězdná brána, ale tisíce, které nás zavádějí na další planety, do nových světů. Provádějí nás vesmírem a seznamují se spoustou ras, SG týmy navazují diplomatické styky, získávají spojence a objevují nové
technologie.

Seriál se začal natáčet v únoru 1997 v Bridges Studiu v kanadském Vancouveru, pilotní díl měl premiéru v červenci téhož roku. Do letošního roku bylo natočeno deset sérií, stejně fascinujících jako první příběhy. TV Nova uvádí nyní premiéry 7. - 10. cyklu, v nichž opět vstoupíme na jiné galaxie a poznáme, jak neomezená je naše budoucnost. Společně s týmem SG-1 se například ocitneme na planetě, kde lidé žijí v dómu, který je chrání před toxickou atmosférou, jindy se podíváme na Atlantis a v holografické místnosti objevíme holografickou ženu, pokračuje i pátrání po Svatém Grálu, plk. O'Neill bude uvězněn ve stázové komoře na Antarktidě, uvidíme komory s virtuální realitou, v nichž by se měli cvičit nováčci, než vstoupí do SG týmů atd.

Hvězdná brána (TV)

Sarah Brightman

26. října 2008 v 16:32 Zpěvačky
Sarah Brightman je anglická sopranistka, herečka a tanečnice. Debutovala s disko singly, dosáhla světového věhlasu jako muzikálová herečka a získává si první pozice hudebních žebříčků. Její hudební styl zasahuje do mnoha oblastí klasické hudby. Spolupracuje s dřívějším producentem Enigmy Frankem Petersonem.

Její partner je divadelní skladatel Andrew Lloyd Webber. Sarah Brightman se narodila do rodiny Pauly a Grenvilla Brightmanových jako nejstarší z šesti dětí. Její ambice, stát se umělkyní, byla znatelná již od útlého věku. Na lekce baletu chodila již od tří let. Od jedenácti let studovala internátní divadelní školu, kde vydržela, i když se jí tam nelíbilo.

Poté se Sarah účastnila konkurzu do londýnského královského baletu, ale nebyla přijata. V 16 letech (rok 1976) vstoupila Sarah do taneční skupiny Pan`s People. Po nějaké době se přesunula k Hot Gossip a vedla smíšený taneční soubor, který se pravidelně objevoval na Video show Kennyho Everetta. Skupina, která byla o poznání provokativnější než Pan`s People, vytvořila v roce 1978 disko hit I Lost My Heart to a Starship Trooper se sci-fi a vesmírnou tématikou, kterého se prodaly více než půl milionu kopií a který dosáhl šesté pozice v hitparádě Spojeného království.

Skupina pak vydala o půl roku později singl Adventures of the Love Crusader, který již byl ale méně úspěšný (nedostal se ani na 50. pozici v UK) Brightman, již jako sólová umělkyně, vydala v následujících letech ještě několik dalších disko skladeb u Whisper Records - jako například Not Having That a My Boyfriend`s Back, ačkoliv žádná se nestala tak známou jako I Lost My Heart to a Starship Trooper.


Sarah Brightman

Zdeněk Burian

25. října 2008 v 17:39 Osobnosti

Malíř a ilustrátor Zdeněk Burian se narodil 11. února 1905 v Kopřivnici na severní Moravě v rodině známého místního stavitele. Už jako malý rád kreslil a maloval, často podle cestopisů a starých obrázků nebo překresloval fotografie. Výtvarný talent ho dovedl ve čtrnácti letech na Akademii výtvarných umění v Praze, kde přešel na doporučení Maxe Švabinského rovnou do druhého ročníku. Nepobyl tu dlouho, se školou se brzy musel rozloučit z existenčních důvodů a začal se živit jako ilustrátor. Tehdy mu bylo pouhých šestnáct let.
První kniha s Burianovými ilustracemi (Stevensonovo Dobrodružství Davida Belfoura) vyšla v roce 1921 v Ústředním dělnickém knihkupectví a nakladatelství. V roce 1924 do jeho života vstoupil významný český geograf a cestovatel Stanislav Nikolau. Pro časopis Širým světem, jehož byl Nikolau šéfredaktorem, a zeměpisné knižnice Země a lidé a Cestou necestou se na víc než dvacet let stala Burianova tvorba vítaným doplňkem. Pro Buriana znamenala spolupráce s Nikolauem kvalitativní obrat v tvorbě, přechod k žánru romantismem stále ovlivněné, ale již vědecké ilustrace, kterou se rychle proslavil. Od roku 1930 se stává ilustrátorem českých nakladatelství a vydavatelství J. R. Vilímek, Toužimský a Moravec aj.


Mgr. Helena Štáchová

24. října 2008 v 15:35 Osobnosti

( 1944 )Po maturitě nastoupila do Divadla S+H jako elévka. Po roce odešla studovat na Divadelní fakultu AMU. Po absolvování této vysoké školy se v roce 1966 stala členkou divadla. Po roce převzala od Boženy Welekové interpretaci jedné z hlavních postav divadla - Máničky, která vznikla v roce 1930. Na rozdíl od svých dvou předchůdkyň začala po boku M. Kirschnera, který se stal také jejím partnerem životním, s interpretací cizojazyčných textů ( německy, rusky, španělsky, italsky, anglicky, francouzsky, japonsky, čínsky). V roce 1971 pro ni M. Kirschner vytvořil novou postavu, která se okamžitě stala další z kmenových postav divadla. Je jí paní Kateřina Hovorková. Mániččina bábinka. Tato postava dala H. Štáchové možnost rozšířit herecký part, který navazuje na tradici, kdy jeden herec vytváří současně dvě typově a věkově odlišné postavy. H. Štáchová nepůsobí pouze v divadle, ale i v rozhlase, dabingu, televizi a společně s Milošem Kirschnerem natočila nesčetně gramofonových desek, kazet, a nyní v této činnosti pokračuje i s M. Kláskem při natáčení dalších CD a MC. Je autorkou scénářů pro divadlo, televizi, ale i zvukové nosiče. Napsala řadu her pro dospělé i pro děti. Některé z nich se hrály i v cizojazyčných verzích po světě. Své hry režíruje a několik let se starala o profil divadla ve funkci dramaturga. Po smrti Miloše Kirschnera byla jmenována do funkce ředitele divadla.

Richard Gere

23. října 2008 v 21:09 Herci
Richard vyrůstal v severní části New Yorku v rodině pojišťovacího agenta Homera Gera a matky Doris. Celá rodina se věnovala hudbě, díky čemuž se naučil hrát na klavír, kytaru, trubku a mohl vytvářet hudbu pro školní divadelní představení. Po dokončení střední školy se rozhodl pro pokračování studia na University of Massachusetts, kde si vybral jako hlavní studijní obor filozofii a východní náboženství. Za dva roky však školu ukončil a začal působit v divadelním souboru Provincetown Playhouse, kde si zahrál hlavní role v několika hrách. Po ukončení sezóny s Provincetown se na krátkou dobu přesunul do Seattlu do dalšího divadelního souboru Seattle Repertory Theater.

První významné divadelní úspěchy zaznamenal v Londýně v roli Danny Zucca, muzikálu Pomáda (1973). V této roli pokračoval v Broadwayské produkci Pomády. Úspěchy zaznamenával v mnoha dalších významných inscenacích. Díky těmto úspěchům mohl v roce 1975 debutovat ve filmu Hlášení komisaři "Report to the Commissioner". Přestože to byla malá role, jeho dobrý výkon mu pomohl k další roli psychopatického vojáka ve válečném dramatu z druhé světové války Námořník v zelenomodrém "Baby Blue Marine" (1976).

Motýli

23. října 2008 v 13:02 | Jiří Bohdal |  Motýli


Babočka paví oko fotky
Babočka paví oko

Ironický humor

22. října 2008 v 22:34 Vtipy
Život je jak žebřík do kurníku, krátký a posraný.



Dokud se nenaučíš lítat, musíš v tom umět chodit.




Komisař Rex

22. října 2008 v 21:13 Seriály

Všechno začíná když Rexův pán umírá při zásahu. Opuštěného psa se ujímá komisař Richard Moser z vídenské kriminálky, kde mu pomáhají kolegové Stockinger a Hellerer. Při vyšetřování jednotlivých zločinů této trojici velmi pomáhá Rex, který je opravdu skvěle vycvičen. Na konci druhé řady odchází do Salcburku Stockinger a nahrazuje ho Christian Bock. Poprvé ho vydíme v epizodě s názvem Závod smrti.
Po čtyřech dílech čtvrté série dochází k další změně, tentokrát velké. Moser je zabit psychopatem, který vraždí mladé ženy. Vídenská policie tak za odhalení vraha zaplatila vysokou cenu, v epizodě Moserova smrt.
Osiřelého Rexe se ujímá v díle s názvem Nováček, energický komisař Alex Brandtner. V následujících třech sezonách honí zločince tato dvojice, které pomáhá Bock a Hellerer. Ten seriál taktéž opouští, na konci 4 řady. Od 5 nastupuje nový kolega Fritz.
Po 6 sezoně zčistajasna mizí bez vysvětlení jak Brandtner, tak i Bock. Novými hlavními postavami se stávájí policista Mark se svou kolegyní, mezi nimiž to jiskří, Rex trochu ustupuje do pozadí a kvalita seriálu hodně klesá a po 8 řadě skončil tento seriál úplně. .....


Komisař Rex


Komisař Rex (1994) [TV seriál]


Zajímavosti a kuriozity

22. října 2008 v 9:27 Zajímavosti
  • Winston Churchill se narodil na dámském záchodě.
  • Lidé se v průměru bojí více pavouků než smrti.
  • Cigaretový zapalovač byl vynalezen dříve než zápalka.
  • Slon je jediný savec, který nedokáže skákat.
  • Deset procent příjmů ruské vlády pochází z prodeje vodky.
  • Na jednom Big Macovi je v průměru 178 sezamových semínek.
  • Uhlí je po dřevu druhé nejstarší palivo. Číňané ho těžili už 1000 let před naším letopočtem a užívali k tavení železa mědi.
  • Vytvořit středně velkou perlu trvá ústřici 5 let.
  • V San Salvadoru mohou být opilí řidiči odsouzeni k smrti zastřelením.
  • V japonských jménech je na prvním místě příjmení, na druhém křestní jméno.
  • Na vrcholu své slávy (400 př. n. l.) mělo řecké město Sparta 25.000 obyvatel a 500.000 otroků.
  • Přetahování lana byla v letech 1900-1920 olympijská disciplína.
  • McDonald prodal dvanáctkrát více hamburgerů, než je lidí na světě.
  • V Pensylvánii je zakázáno uzařít manželství, pokud je jsou ženich či nevěsta podnapilí.
  • Nejvíce živých škorpiónů - 35.000 - zatím snědl Rene Alvarenga z El Salvadoru.


ET mimozemšťan

21. října 2008 v 9:06 Sci-fi filmy a seriály
Je tomu dvacet let, co na filmových plátnech - nedaleko předměstí Los Angeles -přistála kosmická loď mimozemšťanů. Podivné postavičky se rozešly sbírat vzorky do okolí a jen jedna z nich se dostala až na kraj lesa. Okouzlena světly velkoměsta zapomněla na své poslání. Proto se nedostala včas na palubu a uvízla na naší planetě. Úkryt nalezl mimozemšťan v kůlně nejbližšího domu a tady ho
objevil desetiletý Elliot, který ho představil i svým sourozencům. Stali se z nich kamarádi, ale tomu malému, kterému děti začaly říkat E.T., se strašně stýská po domově a chce stůj co stůj s těmi "svými" navázat spojení. Nezdaří se a E.T. se rozstoná. V té době už je jeho úkryt vypátrán a nemocný mimozemšťánek se ocitne v rukou vědců. Z hodiny na hodinu chřadne až přístroje konstatují jeho smrt. Jen Elliotovi dá najevo, že tomu tak není a že se mu podařilo navázat kontakt s domovem. Dětem se podaří svého kamaráda ze vzdálené planety zachránit.

Režisér Steven Spielberg natočil E.T.- Mimozemšťana ve svých pětatřiceti letech a dodnes o něm mluví jako o svém splněném dětském snu. Možná právě proto tak tvrdošíjně odmítal realizovat pokračovaní. Při příležitosti dvacátých narozenin dal svému mimozemšťánkovi dárek : obnovenou verzi (podobně jako jeho kolega George Lucas Hvězdným válkám). Nechal počítačově upravit některé tehdy nepoužitelné scény (film je nyní o 11 minut delší), digitalizována je i Oscarem oceněná hudba a provedl i drobné dějové úpravy. A tak není pochyb o tom, že i v novém "kabátě" si malý, vrásčitý E.T., který dokáže mít tak smutné oči, získá srdce diváků na celém světě. (Film byl oceněn čtyřmi Oscary).


E.T. - Mimozemšťan (1982)