Jsou lidé, kteří pro nás znamenají celý svět...
O to těžší je ztratit je a uchovávat jen ve vzpomínkách

Zita Kabátová

17. září 2008 v 11:14 |  Herci a herečky z 20-40let
Datum narození: 27. dubna 1913
"Už nikdy nebudu hrát ve filmu, už na to nemám. Já bych roli uhrála. Nádherně. Kdyby šlo jenom o to to tam odkecat. To jo. Ale dostaňte mě v pořádku tam a zpátky. Umyjte mě. Načančejte a odličte mě. A tohle všechno, to už je na mě strašně moc."

Svěřila se v srpnu 2005 nejstarší žijící česká herečka Zita Kabátová novinářům a tak vlastně ukončila svoji plodnou hereckou kariéru. Na kontě má desítky divadelních rolí a šedesát rolí ve filmu.

Narodila se 27. dubna 1913 v Praze na Malé straně jako Zita Zavřelová. K herectví a k umění měla blízko už odmalička. I když její otec byl architekt (podílel se i na opravách chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně), psal ale dětské loutkové hry (a se svojí ženou hrál u ochotníků). I strýc Kabátové Josef Šváb - Malostranský hrál - byl prvním českým filmovým hercem. Poprvé se na divadelních prknech objevila, ještě jako nemluvně, v Malostranské besedě. Jako dítě vystupovala na žižkovské scéně u Karla Želenského a u ochotníků. U ochotníků hrála i po vystudování gymnázia a klášterní školy. Na začátku třicátých let se snažila dostat do Divadla Vlasty Buriana, neměla však ještě potřebné zkušenosti. Kolem roku 1935 začínala hrát profesionálně. Od ochotníků se dostala do divadélka Akropolis a poté se dostala, díky svému skvělému hlasu, do "Tyláčku" (Tylovo divadlo v Nuslích). Hrála ve Velké operetě, ve Švandově divadle u Járy Kohouta a za války hrála hlavně v Komorním divadle Oldřicha Nového.

Na přelomu let 1935 a 1936 si Zita Kabátová přečetla ve Filmovém ilustrovaném zpravodaji výzvu: "Kdo chce být Sextánkou?" Producenti totiž hledali nové talenty pro nově připravovaný film SEXTÁNKA (1936). Rozhodla se zkusit štěstí a poslala jim své foto. Byla pozvána do ALMY, kde se na ní ředitel Jelínek podíval a prohlásil, že se na Sextánku nehodí (tuto roli ve filmu nakonec získala populární Hana Vítová). Navrhl jí však, že by se hodila na hlavní ženskou roli ve filmu SVĚTLO JEHO OČÍ (1936). Byla pozvána na pohovor, po němž hlavní roli ve svém prvním filmu získala.

Film SVĚTLO JEHO OČÍ odstartoval Kabátové závratnou kariéru jedné z nejoblíbenějších hereček 30. a 40. let. Hlavně díky svému elegantnímu zjevu a kultivovanému projevu. Ze začátku hrála v různých sentimentálních a nenáročných komedií režisérů Slavínského, Cikána, Binovce a Svitáka (ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH, LOJZIČKA, LÍZIN LET DO NEBE, BLÁHOVÉ DĚVČE, KDYBYCH BYL TÁTOU, LÍZINO ŠTĚSTÍ, JEJÍ HŘÍCH, SRDCE V CELOFÁNU, ZLATÝ ČLOVĚK, MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ a další). Z jejích významnější rolí si vyjmenujme: Elsu v TULÁKU MACOUNOVI (1939), Pepičku, ženu Františka Kmocha v životopisném filmu TO BYL ČESKÝ MUZIKANT (1940), malířku Helenu v komedii ŽIVOT JE KRÁSNÝ (1940), operetní hvězdu Marion v Burianově komedii PROVDÁM SVOU ŽENU (1941), Julii Jelenovou v další "Burianovce" PŘEDNOSTA STANICE (1941), Márinku Bezouškovou v PANTÁTOVI BEZOUŠKOVI (1941), s Vlastou Buranem si zahrála ještě jednou v komedii ZLATÉ DNO (1942), kde hrála jeho ženu Jarmilu Valentovou - Putičkovou.

Její nejlepší rolí se stala role Heleny Horníkové ve Slavínského komedii MUŽI NESTÁRNOU (1942), která zažije románek s mladým studentem Stáňou (Jan Pivec - původně měl tuto roli hrát Oldřich Nový), stejný románek se Stáňou po letech čeká i její dceru a vnučku, která si nakonec Stáňu vezme. Zita Kabátová zde ztělesnila ženu ve třech životních etapách - krásnou třicetiletou ženu, starší ustaranou matku a starou bělovlasou babičku, zatímco její partner se za dvacet osm let vůbec nezměnil a vypadá stále mladě. Úplným protikladem byla role intrikánky baronesy Heleny z Alcantaru v kostýmní komedii POČESNÉ PANÍ PARDUBICKÉ (1944), kterou si zahrála po delší pauze, kdy hrála se svým velikým přítelem Svatoplukem Benešem na venkově s ochotníky. Role baronesy byla na dlouhou dobu také její poslední. Kabátová hrála také za nacistické okupace pod pseudonymem Maria von Buchlow i ve dvou německých filmech.

Po válce se dostala před vyšetřovací komisy a ta jí, kvůli hraní v německých filmech, zakázala hrát a veřejně účinkovat. V té době jí režisér Ladislav Brom seznámil s Ludvíkem Králem - ředitelem firmy ZEISS IKON v indické Bombaji a v roce 1946 se za něho vdala. Manželé chtěli odletět do Bombaje, Kabátová však nedostala vízum a musela zůstat v Československu, zatímco manžel byl v Indii. Za nějaký čas byl přeložen do Londýna, Zita znovu zažádala o vízum, ale marně, psal se totiž rok 1948. Proto se oba manželé na dálku rozvedli. Kabátová v té době žila na pokraji chudoby, její kamarádka, která vlastnila fotoateliér, jí nabídla místo. Uměla totiž dobře malovat. Ve fotoateliéru kolorovala a retušovala fotografie, malovala však i květiny na porcelPo roce 1953 se dostala, díky příteli Karlu Spurnému, do Pražské estrády, se kterou jezdila po venkově. Hrála i ve Vesnickém divadle a v Alhambře, po nějaké době musela opět s hraním (z politických důvodů) skončit. V roce 1955 se potkala se svým dávným přítelem veslařem a olympionikem Jiřím Zavřelem, který se právě vrátil z desetiletého vězení v Jáchymově. V roce 1956 se oba vzali. Novomanželům se narodil syn Jiří (v té době bylo Kabátové už čtyřicet let), který po roce 1989 emigroval do Ameriky, kde je nyní ředitelem divadla. Jiří Zavřel však v roce 1968 emigroval do USA, kde ho porazilo auto. Stala se tak dvojnásobnou vdovou, protože její první manžel byl už také po smrti.
Po pětadvaceti letech se opět dostala před filmovou kameru, kdy jí režisér Jiří Hanibal obsadil do filmu HVĚZDA (1969). V té době ve filmu vytvořila skoro dvacet menších rolí (ŽENY V OFSAJDU, AKCE BORORO, PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE, KULOVÝ BLESK, V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ, JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT). Větší role jí přišly až po roce 1989, kdy hrála starou šlechtičnu v ZAPOMENUTÉM SVĚTLE (1996), babičku Elišku ve slovenském filmu MODRÉ Z NEBE (1997), starou paní Balážovou v rodinné komedii Václava Vorlíčka MACH, ŠEBESTOVÁ A KOUZELNÉ SLUCHÁTKO (2001) a Marušku Grulichovou ve slavném BABÍM LÉTU (2001). Zahrála si i ve dvou seriálech (NA LAVICI OBŽALOVANÝCH JUSTICE a TO JSEM Z TOHO JELEN) a v roce 1997 - 1999 dokonce hostovala v divadle Pod Palmovkou v roli staré šlechtičny.

Zita Kabátová se naposledy ve filmu objevila v roce 2003 v dramatu ŽELARY, ve kterém si zahrála se svým starým přítelem Svatoplukem Benešem, pro něhož to také byla poslední role. Svoji hereckou dráhu pak nadobro ukončila rolí v televizní inscenaci ZLATÁ BRÁNA (2004).


Komentáře

1 Superholky005 | Web | 26. října 2008 v 20:28 | Reagovat

další skvělá herečka strašně se mi líbí ve filmu LÍZIN LET DO NEBE

2 Tomáš | E-mail | Web | 29. března 2009 v 23:36 | Reagovat

Zitušku miluju, je to má láska a velice  krásná a noblesní dáma

3 Marie | Web | 12. července 2009 v 21:32 | Reagovat

je krásná a jsem moc ráda, že ještě žije.))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.